Na poslední chvíli, na konci srpna 2021 jsem se rozhodla sebrat odvahu a přihlásit se na tříměsíční kurz Digitální akademie, který pořádá Czechitas. A protože na jaře 2021 jsem absolvovala kurzy týkající se datové analýzy, vybrala jsem si toto zaměření i pro Digitální akademii. Ta odstartovala 2. září Seznamovacím večerem, který se konal na půdě VŠB-TUO v Ostravě-Porubě.
Program akademie je časově celkem náročný, a právě proto jsem váhala, zda se do něj pustit. Přibližně třikrát týdně se odehrává večerní online výuka (částečně nepovinná), nebo se pořádá setkání. K tomu se přidávají sobotní celodenní kurzy. Ty se konají primárně naživo. Ale co si budeme povídat, jen účastí na kurzu to nekončí. Procvičování, řešení domácích úkolů a práce na projektu jsou další hodiny navíc.
První měsíc je nyní za mnou a musím říct, že jsem z celého kurzu nadšená a jsem moc ráda, že jsem se přihlásila. Co mě baví a oceňuji:
- Výborná organizace – o tu se stará naše koordinátorka a skvělé jsou její týdenní přehledy, kdy nám připomíná, jaká výuka nás ten týden čeká, jaké programy je potřeba si nainstalovat, případně co máme do kdy dodat. Pro výuku jsou pak připraveny prezentace, webovky a záznamy, ke kterým se člověk může zpětně vrátit.
- Rozmanitost znalostí – učíme se pracovat v Pythonu, vytvářet dotazy v SQL, je nám vysvětlována teorie datového modelování, jejich čištění, vizualizace v Power BI atd. a nechybí ani praktické ukázky softwaru, který je možný používat. Mě třeba nadchnul Apify nebo Clever maps. Nepohybuji se v IT, a tak mě těší, kolik nových věcí se dozvídám.
- Atmosféra – lektoři, koučky i další účastnice jsou fajn lidé a já se na naše živá setkání těším. Na hodinách je to pak poznat jak tím, že se člověk nebojí zeptat, tak i poznámkami, které padají. A co si myslím, že se také odráží na celkové atmosféře je zájem lektorů a mentorů, kteří neváhají nabídnout pomoc i mimo oficiální dobu výuky.
O tom, že je s Digitální akademií zábava i mimo kurz, svědčí mé historky spojené s Pythonem:
U vstupu do knihkupectví v centru Ostravy, kde se mě hned ujímá paní prodavačka, protože na mě asi vidí, že si vůbec nevím rady.
„Dobrý den, můžu vám poradit nebo vás někam nasměřovat?“ „Dobrý den, ano, děkuji, potřebovala bych něco o Pythonu a programování.“ „To je teď nějak populární. Poslední týdny tady pořád někoho vodím k tomuto regálu.“ „To víte, začal kurz Czechitas.“
Odnáším si knihu „Začínáme programovat v jazyku PYTHON“ s nadějí, že je to pro začátečníky a že mi pomůže. Při listování obsahem ale zjišťuji, že to, co jsme zatím probrali jsou asi tak dvě sub-kapitoly celé knihy… Takže to pak dopadá takto:
Manžel poté, co jsem strávila půl víkendového dne nad Pythonem: „Tak jak se Ti s tím dařilo?“ „Ale dobré, už umím napsat i něco co funguje.“ „Super, a co to je?“ „No zadáš dvě čísla a vypíše se zpět to, které je větší.“
